O čem je kniha?
Domníváte se, že jste doma v bezpečí? Že vám nic nehrozí? Stejně smýšlela i sedmadvacetiletá Laura Králová. Bezproblémová a nezávislá mladá žena. Přesto byla jednoho květnového rána nalezena na podlaze ve svém obývacím pokoji. Uškrcená.
Vypátrat jejího vraha je úkolem pro tým vyšetřovatelů v čele s kapitánkou Hanou Vítkovou. I přes prvotní zdání, že nikdo z okolí oběti neměl důvod připravit tuto mladou ženu o život, se Haně daří postupně odkrýt její problematickou minulost. Minulost, která mohla být důvodem Lauřiny násilné smrti.
Usmála se. Šlo však o křečovitý úsměv. Chyběla mu obvyklá bezstarostnost. Zajímalo by ji, jestli si toho on všiml. Nejspíš ne. Vždycky se uměla mistrně přetvařovat. Hlavně pokud se jednalo o chlapy.
Chtěla mu říct, že se nemá tvářit takhle vážně. Že to vždycky vyřešil, tak to určitě vyřeší i tentokrát. Nadechla se, aby mohla promluvit.
Právě v ten okamžik jeho prsty sevřely její krk. Byl to náhlý pohyb a ji překvapilo, že se něco takového vůbec děje. Chtěla se nadechnout. Nešlo to. Automaticky zvedla ruce a pokusila se uvolnit jeho sevření, ale neměla proti němu žádnou šanci. Sevření nepolevilo. Dívala se do jeho nelítostných očí a došlo jí, že tohle není žádný vtip. On ji nechtěl jen zastrašit. Chtěl ji zabít.
Natáhla ruce a pokusila se ho poranit. Snažila se mu zatnout své dlouhé nehty do obličeje, nejlépe do očí. Poškrábala ho ale jen na tváři. Trochu od ní poodstoupil, stisk však nepovolil. Znovu se pokusila uvolnit rukama sevření jeho prstů ze svého krku. Nepodařilo se jí to. Poškrábala ho na rukou, ale vůbec na to nereagoval. Jen ona měla pocit, že si tím vším zbytečně rychleji spotřebovává kyslík, který jí ještě zbýval v plicích. V uších jí hučelo. Bolel ji krk, ale nejhorší bylo stupňující se pálení na hrudi. Potřebovala se nadechnout, avšak přes sevřený krk nemohla. Cítila, že přestává vnímat, co se kolem ní děje. Před očima jí vyskakovaly tmavé skvrny. Z posledních sil zvedla nohu a kopla.
Trefila ho. Na pár vteřin uvolnil sevření. Jenomže ona už byla tak zesláblá, že se sesula k zemi. Podařilo se jí nadechnout. Ale plíce nenabraly tolik kyslíku, kolik potřebovaly, protože krk měla pořád stažený předchozím sevřením.
Než dostala možnost nadechnout se podruhé, už se nad ní skláněl a opět objal její krk svýma rukama. Neměla sílu se jakkoli bránit a nechala ho, aby ji zavedl na místo, kde už dýchat nepotřebovala.
Čteme české autory – recenze zde
Centrum detektivky – recenze zde
Ronnie & Book – recenze zde
Komentáře čtenářů