Studentka Aneta Valová zastřelila v domě svých rodičů mladého souseda. Obhajuje se tím, že se jednalo o nehodu. Osobu, která vnikla do domu, údajně neviděla. A zbraň, kterou chtěla použít pouze na zastrašení domnělého lupiče, neměla vystřelit. Přesto po incidentu zůstává na místě mrtvola. S příběhem Anety je sledován také průběh vyšetřování a to očima zkušené kriminalistky Hany Vítkové, která verzi o náhodném výstřelu nevěří. Uvěří soud tvrzení dívky, že se jednalo pouze o nešťastnou náhodu? Nebo bude odsouzena za zabití? Nebo rovnou vraždu?
„Proč si myslíš, že to udělal někdo jiný a ona to vzala na sebe?“ zeptal se.
„Ale no tak. Celá ta historka je přitažená za vlasy. Je sama doma. Slyší hluk z přízemí. Nezavolá policii, ale místo toho jde do trezoru, kde má otec zamčenou zbraň, ze které, jak ona tvrdí, nikdy nestřílela. Zvládne ji nabít a natáhnout závěr. Řekne domnělému lupiči, že má zbraň, aby odešel. Když ji neposlechne, chce ho vyděsit, tak na něj namíří a vystřelí. Náhodou se jí to povede tak skvěle, že se mu trefí přímo doprostřed čela. Připomínám, že to všechno za úplné tmy. To by byla sakra náhoda, nemyslíš?“
Zaostřeno na knihy – recenze zde
Čteme české autory – recenze zde
Centrum DETEKTIVKY – recenze zde