Nápad napsat knihu přišel před několika lety. Na krimi románech, které jsem do té doby četla, mi vadilo, že nejdou do hloubky a nesnaží se čtenáři více přiblížit motivy, pohnutky, psychologickou stránku pachatelů, ani blíže poznat vyšetřovatelé trestných činů. Zůstala jsem ale jen u toho, že jsem si příběh, který tyto atributy splňoval „vytvářela“ v hlavě. Pořád mi chyběla odvaha začít psát. Ta se dostavila až po několika letech, kdy jsem si řekla, že když to nezkusím, tak nikdy nezjistím, jestli to zvládnu.
Nejdřív jsem si začala studovat materiály k vyšetřování trestných činů, zjišťovat detaily k práci kriminalistů a informace z oblasti psychologie, práva a lékařství. Když mě přestala bavit ta studijní část, začala jsem psát.
První dvě kapitoly byly utrpení. I přesto, že jsem měla načteno spoustu knih, jsem nevěděla, jak psaní uchopit. Stále jsem přemýšlela nad tím, jak by si s tím poradili spisovatelé, jejichž knihy jsem četla. A pak mi došlo, že nemůžu psát jako někdo jiný, ale musím psát jako já. Obě kapitoly jsem vymazala a začala pracovat s informacemi, které jsem měla. Takže první text Podílu viny, který jsem napsala, a je v knize, byly informace k pitvě 😊